Novinky //


Rozhovor: Život bez limitů
2. 5. 2012

 

Prý je to někdy doslova boj o přežití, co je na tom pravdy pane doktore?
Ano, je to někdy drsná příprava, při které si závodníci sáhnou opravdu až na dno svých sil. Jenže právě tehdy se projeví vlastnosti, které se ukážou v autě až pod velkým stresem. Každý se chová jinak a nepřizná si ten tlak a vy s ním v autě nejste, tam je spolujezdec. Proto je třeba se na to soustředit a trénovat to. Je sice hezké, že závodník dosáhne určitého atletického výkonu, ale ten on potřebuje jen do určité míry. Jeho živí výsledek v autě a tomu se musí přizpůsobit celý trénink.

Jak takový boj o život ve Vašem podání kondičního kouče Škodovky vypadá a kolikrát to máte v sezoně na programu?

Do programu to u týmu Škoda Motorsport zařadíme tak dvakrát, třikrát za rok. Není to samoúčelná, ale naprosto cílená příprava, protože jde o to, ce nejlépe vyladit formu na konkrétní soutěž. Hodně se o naší přípravě psalo před loňskou Rallye Monte Carlo. Tahle slavná, ale přetěžká soutěž se jede v lednu, takže jsme část přípravy absolvovali právě drsným testem 27. prosince v okolí Cukráku. Přitom nebyla důležitá vzdálenost, kterou závodníci uběhli, ale to, co všechno na trati absolvovali, s čím se museli porvat, aby se dostali do cíle. Tehdy měli připravený sedmikilometrový okruh, který museli zvládnout třikrát. S patnácti kily na zádech, v noci a v mrazu. První kolo šli šest hodin, protože přitom měli různá cvičení, přenášeli závaží, táhli saně, které vážily kolem dvou set kilogramů, šplhali po laně a tak podobně. Bylo to o síle a vytrvalosti, ale také o koncentraci, aby cvičení zvládli bez úrazu.

Nebylo to riskantní vzhledem k dalšímu závodnímu programu?

Bylo, ale máme to zabezpečené tak, aby se nikomu nic nestalo. To si samozřejmě nemůžeme dovolit, proto také vyloženě nebezpečné věci neděláme. I když jednou v belgii to trochu nebezpečné bylo, protože před soutěží v rámci uvolnění od stresu jsme přeběhli most horem po betonovém oblouku. Já jako první a kluci za mnou. Byl to šok, ale také uvolnění, zábava a to potřebovali.

Jak dlouho takový test v přírodě vy sám připravujete?

Výběr vhodného terénu trvá někdy čtrnáct dní a pak tři dny stavíme trať. Mám k ruce šest lidí, kteří mi pomáhají. Já musím vymyslet vhodná cvičení a pak zabezpečit trať lidmi, kteří dohlížejí, aby se nic nestalo. Ve finále jdu s jezdci. Mám tu zásadu, že když po nich něco chci, tak to udělám s nimi.. Alespoň se nemohou vymlouvat, že to nejde, to za prvé, za druhé s nimi táhnu za jeden provaz a za třetí jsme parta. Jedinou výjimkou je dnes to, že s nimi těch dvacet kilometrů neběžím, ale trať postavím tak, že přecházím na jednotlivá stanoviště. Jinak s nimi jezdím na kole, plavu, chodím do posilovny. Já se závodníky dodržuji i jídelníček, který jim sestavím a platí to i při soutěži, aby věděli, že jsem s nimi a oni mají někoho za zády, kdo s nimi drží. To je velká psychická podpora.

Jak vypadá naopak vaše příprava na soutěž v prostředí, kde je horko?

Když jsme se chystali do Argentiny, tak jsme trénovali v sauně. Kluci si oblékli závodní kombinézy a boty a cvičili v prostředí, kde bylo 95 – 98°C. Měli samozřejmé přestávky, aby se ochladili ledem, ale pak šli zpátky. Samotné cvičení pak částečně odpovídá době, kterou absolvují na rychlostní zkoušce. Je to rozdělené na úseky, kdy vyvíjejí aktivitu a kdy se naopak uvolní.



Liší se příprava soutěž od soutěže?

Žádnou rallye nepodceňujeme a ani se nedá říci, že bychom se jinak připravovali na domácí Valašskou rallye a jinak na Rallye Monte Carlo. Nejde vypustit přípravu jen proto, že startujeme doma. Já mám takovou zásadu, že když něco děláte profesionálně, tak to musíte dělat stejně důsledně. Jak tam jsou výkyvy, není to profesionální. My máme ve Škodovce nastavený celoroční režim. Příprava začíná měsíc před soutěží a týden před startem jedeme už v závodním režimu. Tímhle je Škodovka svým způsobem oproti konkurenci výjimečná.

U řady lidí stále převládá názor, že právě motoristické závody nejsou fyzicky tak náročné. Proč si myslíte, že je potřeba náročný trénink?
Názor, že fyzička za volantem není potřeba, převládá u lidí, kteří neznají motoristický sport, anebo ho sledují maximálně v televizi. V závodním autě pouze nesedíte a netočíte volantem. Asi by ale byli všichni překvapeni, kolik jen to kroucení volantem přitom vyžaduje síly. My používáme v přípravě takový speciální volant, se kterým kdyby ten dotyčný otočil pětsetkrát na levo a pak zase vpravo, rychle by změnil názor. A pokud jde o sezení, tak jste sice upnuti v závodní sedačce, ale musíte se vyrovnávat s přetížením, s nárazy vozu, takže vaše tělo musí být kompatibilní se sedačkou, mít dostatečnou tuhost, aby to zvládalo a neměl jste problémy s páteří. A pak jde také o krevní oběhový systém. Na závodním okruhu v belgickém Spa-Francorchamps jsem kdysi dělal měření tepové frekvence u profesionálních pilotů Petera Koxe, Tomáše Engeho a dalších. Zjistil jsem, že v průměru se počet tepů za minutu při jednom stintu, který byl kolem čtyřiceti minut, pohybovala mezi 150 – 170 tepy. Na tělo jezdce pak působí nejen fyzická, ale i psychická zátěž. Takže, když to má srdce zvládnout, musí být na to i připravené.

Jak jsou na tom motoristé ve srovnání s dalšími sportovci?

Nedávno jsem hovořil s Láďou Křečkem, bývalým úspěšným reprezentantem v automobilových soutěžích, který řekl větu, která se mi moc nelíbila. Když údajně chodil ke své lékařce, aby mu potvrdila, že je zdravotně v pořádku a může dostat jezdeckou licenci, říkala mu, že by k ní ani neměl chodit, protože na něho nejsou vůbec tabulky. Kdyby dělal přípravu jako lyžaři, tak by prý umřel. No, věřím, že na tom přece jen tak špatně fyzicky nebyl, ale svědčí to o tom, že i samotní závodníci fyzickou přípravu často podceňovali a podceňují. V případš továrnítýmu Škoda Motorsport ale tohle naštěstí neplatí. Mladoboleslavská stáj dělá všechno pro to, aby jezdci byli skutečně ve vrcholné formě. Jen pro zajímavost. Trénoval jsem úspěšného cyklokrosaře Martina Bínu, který byl čtvrtý na mistrovství světa. Tak toho Honza Kopecký převýšil ve všech parametrech. V Kostelci nad Orlicí, kde Honza bydlí, máme takové místo, kde běháme do schodů, což je výborná příprava, ve které se spojuje rychlost, vytrvalost i výbušnost. Máme vytyčenou trať, která je dlouhá asi sto sedmdesát metrů, je na ni sto padesát čtyři schodů a prevýšení dělá kolem šesesáti metrů. Když jdete opravdu rychlou chůzí, zvládnete to za dvě minuty, ale nahoře nemůžete popadnout dech. Honza Kopecký to běhá za čtyřicet sekund a Martinu Bínovi utekl tak o patnáct metrů.

Podal by Honza Kopecký srovnatelný výkon jako pilot F1 Jenson Button při nedávném triatlonu na Havaji, kde za dvě hodiny uplaval patnáctset metrů, ujel čtyřicet kilometrů na kole a uběhl deset kilometrů?

Není to vůbec špatný výkon, ale Honza by byl lepší. Jedíné, co nerad dělá, je plavání, z toho má respekt, ale ani by tam nezaostával. V současné době je na tom fyzicky opravdu dobře.

S Honzou Kopeckým jste začali už čtvrtou sezonu spolupráce, opravdu se zlepšil o dvěstě padesát procent?
To mohu potvrdit. Když jsme spolu začínali, tak se pamatuji, že jsem se vydali na takovou procházku do okolí brdských lesů. Šli jsme ostrým tempem a Honza mi nestačil. Přitom jsme pouze šli, ale on se rychle zadýchal, tep měl kolem 165, do kopce skoro nemohl. Dnes, když půjdeme, tak on si dá na konci ještě kafe, než já dojdu. Ten nárůst síly je u něho opravdu velký a je to na něm vidět.Má páru, dřív to byl takový houžvička, samá ruka, samá noha. Patřil sice k výborným jezdců, ale po stránce kondiční přípravy mu chybělo snad všechno. Ne proto, že by netrénoval a zanedbával fyzičku. Jen prostě netrénoval tak, jak by měl. Není ale sám. Ke mně chodí řada sportovců, kteří například tři roky trénují, ale přitom cítí, že to nikam nevede. Je to ale o tom, že každý potřebuje něco jiného a musí to být komplexní příprava od fyzičky přes psychiku až po správný jídelníček. Tohle nyní Honza má a trénuje většinou podle individuálního plánu. Je ten typ, který je v přípravě opravdu poctivý a pečlivý. Má talent a ještě chce, to je pak výborná spolupráce. Vede si i deník, kam stačí nahlédnout, a vidím, jak na tom asi bude. Takže se vídáme při centrálním soustředění, které naplánuje Škodovka, anebo za mnou přijede sám, protože cítí, že něco v přípravě potřebuje změnit. Máme to přesně rozpracované a zaměřujeme se na to, co mu skutečně chybí. Podobně to je ale i u dalších sportovců, kteří se připravují se mnou. Vždycky to je komplex. Který ale směřuje k dalšímu nárůstu výkonu. To byl i případ Tomáše Janků, výborného skokana do výšky. Trénoval se svým tátou, ale něco mu chybělo. Tak přišel za mnou a nakonec skončil druhý na mistrovství Evropy.



Jak pracujete se spolujezdci v posádkách továrního týmu?

Absolvovují stejný program jako jezdci. Žádná úleva neexistuje. Jsou rovnocenní členové posádky. Jeden bez druhého nemůže být. Spolujezdec je na tom ale v autě hůř, protože nevidí na silnici, nemůže se už předem připravit na náraz, změnu směru jízdy. On reaguje až na to, co příjde. Proto musí být dobře připravený, aby u něho nedocházelo ke blokacím páteře. Petr Starý, který jezdil do loňska s Honzou Kopeckým, byl na tom po stránce fyzičky velice dobře. Pavel Dresler, který ho u Honzy vystřídal, s přípravou začíná, ale cílem je, aby se dostal na stejnou úroveň.

Působíte i jako mentální kouč, jak s jezdci pracujete po psychické stránce?

Pomáhá nám Tai-Chi, což je několik set let staré bojové umění, které kombinuje přesné pohyby těla s hlubokým dýcháním a využíváním energie. Jezdcům zlepšuje fyzičku, ale hlavně psychickou kondici, pomáhá zklidnit člověka a také ho uvolní. Psychiku se ale snažíme ovlivnit i větami, které se učí zpaměti. Když se něco nepovede, tak třeba věta: „Člověk by se měl dívat na neúspěch stejně jako na úspěch.“ to pomůže se opět zkoncentrovat. Naší zásadou je i to, že si nedáváme limity. Lidský organismus je uzpůsobený k tomu, že je nepotřebuje.

V současné době pracujete hlavně s jezdci továrního týmu Škoda, ale spolupracoval jsem i s řadou okruhových závodníků. Je velký rozdíl v přípravě těchto disciplín?

Ne, velký rozdíl to není. Jen je třeba se přizpůsobit tomu, že na okruzích se dosahuje stále vyšší rychlosti. Jiné jsou i váhové handicapy pokud jde o hmotnost jezdců. Na okruhu by měli být co nejlehčí. Když jsem jezdil cup a tam bojovala prakticky shodná auta s výkonem motoru okolo 120 k. Já před každým závodem shodil šest až deset kilo a byl pak ve výhodě. Na ten váhový úbytek se ale musíte připravit, abyste měl vůbec sílu s autem jet a závodit.

Prozradíte nám, jak se trénuje rychlost?

Je to speciální technika, ale tu neprozradím.

Jezdil jste dlouho enduro, věnujete se i přípravě motorkářů?

Věnuji, i když ne endurových jezdců, ale silničních. Dva roky jsem spolupracoval s Jakubem Smržem, začínal u mne Karel Abraham a spolupracoval jsem i s Lukášem Peškem. Nejdéle to ale táhneme s Kamilem Pragerem, který je opravdu pilným jezdcem, i když s přibývajícími roky jdou v jeho případě už motorky trochu stranou, ale to je sportovní život.V úzkém kontaktu jsem byl i s Valentinem Rossim a spolupráce s ním v továrním týmu Yamahy byla na spadnutí. Bohužel se zranil a pak přešel k Ducati, tím to padlo. S Valentinem to mohlo být opravdu zajímavé, protože on je nejen velkým talentem, ale také perfektním profesionálem, který přesně ví co chce, a ještě umí být showmanem.



Chodí se za Vámi radit pouze profesionální závodníci, nebo příjdou i ti, kteří chtějí sportovat pro radost?

Příjdou za mnou i ti, co mají rádi sport a nemají žádné světové ambice. Vzpomínám si, že za mnou přišel člověk, který chtěl pouze jezdit s kamarády na kole, ale štvalo ho, že mu ujíždějí a že jim nestačí třeba při závodě „Král Šumavy“. O vrcholovém sportu nevěděl nic, ale dal si poradit, trénoval podle našeho plánu a loni dojel na Šumavě třicátý. U mne, když někdo příjde, tak to funguje tak, že uděláme testy a připravíme základní tréninkový plán. Po šesti týdnech příjde, znovu absolvovuje test, plán se podle toho upraví a pokračujeme dál. Z toho mám radost. Naopak strach mám z lidí, kteří mají peníze, koupí si rychlé auto a řádí s ním na normálních silnicích. Smysluplnější by určitě bylo, kdyby si místo toho vyjeli zazávodit na uzavřený okruh. Udělali si kurz závodní jízdy, seznámili se s technikou, aby věděli, jak to auto vůbec funguje a také se začali věnovat fyzické kondici. Při rychlé jízdě je tělo vystaveno pořádné zátěži, tep vylétně někam nad 170 a to je na hranici infarktu. Místo toho jsou na silnicích agresivní a zlí. Ta neúcta mi vadí.

Vybíráte si lidi, se kterými chcete spolupracovat?

Vybírám, ale pokud začneme, tak každý má u mne šanci maximálně třikrát pochybit. První je, že si nesmíme lhát. Když někdo řekne, že se mu nechtělo trénovat, beru, ale výmluvy ne. Po třetím pochybení říkám, že by se měli nad sebou zamyslet, protože nemá cenu dál takto pokračovat. Buď se ten člověk vzpamatuje, nebo odejde. A odešla řada lidí i například Tomáš Janků. Za třičtvrtě roku se ale vrátil a dotáhl to na medaili. Tím neříkám, že každý, kdo u mě trénuje, má zajištěné stupně vítězů.

Co byste poradil mladým začínajícím jezdcům po stránce kondiční přípravy?

To je velice individuální. Ale v prvé řadě by měli vědět, co od sportu vůbec chtějí. Když si to ujasní, tak pak je už jednodušší jít za tím. Samozřejmě jim cestu usnadní, když si najdou někoho, kdo má zkušenosti a poradí jim. Pokud se chtějí sportu věnovat opravdu profesionálně, tak to chce i profesionální zázemí a tým, který jim podmínky pomůže vytvořit.

Najdete si letos ještě čas sám si zazávodit na domácích či zahraničních okruzích?

Škodovka mě vytěžuje hodně, ale na druhou stranu, když člověk chce, čas si najde. Loni jsem absolvoval asi tři závody, snad to vyjde i letos. Pro mne je závodní auto život, je to nádhera. Okamžitě máte úplně jiné myšlenky. Mojí krevní skupinou je značka Porsche. S jejich vozy jsem toho najezdil hodně a věřím, že ještě najezdím. Z okruhů miluji belgické Spa, kde jsem absolvoval čtyřiadvacetihodinovku s Janem Charouzem, takže i tam bych se znovu rád podíval.

Zdroj: Motorsport Magazín

Zpět
 Portfolio jezdce
Portfolio je ke stažení zde
 Napsali o nás 
     
         
Novinky
Kariéra
  Účast v seriálech
  Týmoví kolegové
  Získané body
Multimédia
  Fotogalerie
  Videogalerie
  Tiskové zprávy
 
Partneři Odkazy Kontakt
 Jára Sport - Jaromír Jiřík 2009 - 2016 Všechna práva vyhrazena Created by OK Gravision